Cestovatelský www-deník expedice ARGENTINA 2004

argentinská vlajka


Vítejte na stránkách, na kterých naleznete on-line psaný a doplňovaný deník z naší cesty do Argentiny, Uruguaye, Chile a Brazilie.

Poslední aktualizace: 19. února 2004

Buenos Aires


Úvod

Rozhodli jsem se zaznamenat celou naši cestu do Argentiny i vše co ji předcházelo a proto jsme si začali psát tento deník.

Je poslední den v roce a za měsíc budeme na druhé straně zeměkoule, na druhé polokouli pod Jižním křížem objevovat Jižní Ameriku. Ještě pořád tomu nedokážu uvěřit, ani si to uvědomit, ale je to skutečnost. Letenky už nás hřejí v kapse, průvodce je koupený a vše propukne už za necelé 4 týdny. Zatím je úprava v mém deníku pěkná, ale počítám, že mé zápisky přímo z Argentiny budou mnohem více neupravenější, ale o to více autentičtější.

argentinské sluníčko


Mapa naseho putovani



Program našich příprav

Listopad 2003
Prosinec 2003
Leden 2004 - druhý týden (12. - 18.1.)
Leden 2004 - třetí týden (19. - 25.1.)
Leden 2004 - čtvrtý týden - před odletem (26. & 27.1.)




Program naší cesty

28. 1. 2004 - PRAHA / ROME (I)
29. 1. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
30. 1. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
31. 1. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
1. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
2. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
3.- 5. 2. 2004 - PUERTO IGUAZU (RA)
5. 2. 2004 - PUERTO IGUAZU (RA) i částečně BRAZIL
6. 2. 2004 - CORRIENTES / SANTIAGO DEL ESTERO / TUCUMAN (RA)
7. 2. 2004 - MENDOZA (RA)
8. 2. 2004 - VINA DEL MAR (CHILE)
9. - 10. 2. 2004 - VINA DEL MAR (CHILE)
11. 2. 2004 - SANTIAGO DE CHILE (CHILE)
12. 2. 2004 - MENDOZA (RA)
13. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
14. 2. 2004 - COLONIA DEL SACRAMENTO / MONTEVIDEO (URUGUAY)
15. - 16. 2. 2004 - MONTEVIDEO (URUGUAY)
17. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)
18. 2. 2004 - MILANO (IT) / PRAHA

argentinské sluníčko






Listopad 2003

Rozhodli jsme se využít nabídky letenek pro studenty v rámci akce Velvet společnosti GTS international a 11.listopadu jsme zakoupili letenky do Buenos Aires (zpáteční). Cena byla 9 900 Kč za jednu (+ 2600 Kč letištní poplatky), což znamenalo, že celkově nás letenky přišly asi na 50% obvyklé ceny. Z nabídky se moc vybírat nedalo. My jsme chtěli letět mimo Evropu a pokud možno do atraktivní, bezpečné (ikdyž to je vždycky relativní), levné, vzdálené země. A vyšla nám z toho Argentina, konkrétně Buenos Aires. Další místa a ceny (bez letištních poplatků): Montreal (7 400), Sao Paolo (9 900), Teheran (9 600), Bangkok (12 400), Peking (12 800), Káthamándu (22 400), Caracas (9 900), L.A. (9 900), Bombai (9 900), Dílí (13 200), Tokyo (9 900), Ósaka (9 900).

Můj sen byl Bangkok, ten bohužel byl pouze do 28 let, potom ta cena výrazně vzrostla a tolik jsme do toho vrazit nechtěli. Pétin sen je Mexiko, ale to v nabídce vůbec nebylo. Potom nás přitahoval ještě Dakar (Senegal, Afrika - 9 900) a Caracas, ale bezpečnostní situce v obou zemích je zoufalá, stejně jako v případě Brazílie. Japonsko, USA a Kanada jsou příliš drahé a tam jediná reálná možnost někam letět byla ARGENTINA.

Chtěli jsme určitě někam letět a využít tak slev karet ISIC, což jsou karty pro studenty (mezinárodní) a dá se tudíž předpokládat, že je nebudeme moci využívat věčně. Protože ty ceny byly tak výhodné a úžasné, koupili jsme si ještě zpáteční autobusové jízdenky do Londýna (neuvěřitelných 449.- na osobu, bez jakýchkoliv dalších poplatků) a zažili 4 překrásné dny (23.-28.11. 2003) v jednom z nějkrásnějších měst na světě. Už teď jsem zvědavej, jestli na nás udělá stejný dojem i Argentina, případně i okolní země (uvažujeme se stavit na skok i do Brazílie, Uruguay a Chile).

argentinské sluníčko


Prosinec 2003

Po návratu z Londýna jsme se dostali v přípravách do fáze 2. Británie byla za námi a my jsme se mohli plně soustředit na organizaci a plánování naší cesty. Začalo období zjišťování, surfování po internetu, pídění se po informacích, stahování různých rad a deníků našich předchůdců z netu.

Nakonec jsme se rozhodli zakoupit průvodce o Argentině Lonely Planet v angličtině (749.-), protože nic v českém jazyce u nás doposud nevyšlo. I tak jsem se se sháněním tohoto průvodce pořádně zapotil, protože nikde nebyl k sehnání. Nakonec jsem ho objevil v jedné zapadlé specializované prodejně map v Praze. A okamžitě jsem ho začal studovat. Angličtina v něm mi příliš problémů nedělala, problémy spíše nastanou až v Argentině z něj budeme překládat z angličtiny do češtiny a následně do španělštiny. Sledujeme kurz U$ Dollaru a pořád klesá, čili s výměnou peněz ještě počkáme. Z Lonely Planet jsem se dozvěděl spoustu důležitých i praktických informací, takže jsme si založili každý své konto na http://www.ekno.lonelyplanet.com, kde jsme si uložili důležité údaje, které můžeme na naší cestě potřebovat, jako fotokopie pasů a letenek.

Přes GTS Int. jsme si u italské letecké společnosti Alitalia, se kterou letíme, už zamluvili konkrétní místa v letadle, vždy jedno místo u okna a vždy na pravé straně ve směru letu, což znamená, že pokud půjde něco vidět, tak po cestě tam uvidíme trochu z výšky Ameriku a po cestě zpět Afriku. Konkrétní informace o době našeho doletu a příletu najdete na stránce úplně dole.

Bohužel jsem se dozvěděl jednu smutnou zprávu. Moc jsem se těšil, že navštívíme nějaký ligový zápas ve fotbale (stačil by jakýkoliv, ale samozřejmě nejraději derby Boca - River Plate, tzv. Él Clássico. Argentinská liga je ve světě proslulá svými fanoušky) ...ale smůla. Argentinská liga se údajně hraje pouze od března do listipadu a v našich zimních měsících mají letní přestávku...No snad se bude aspoň hrát nějakej přáteláček...jak znám Argentince i tak bych jich mohlo přijít hodně...aspoň 30 tisíc :-)) ale to se asi nesplní.

argentinské sluníčko


Leden 2004 - druhý týden (12. - 18.1.)

Koupili jsme při nákupu další lahev argentinského Vino Tinto, taktéž z oblasti Mendozy a okamžitě jsme ho zunkli. Ta první lahev, kterou jsme mimochodem vypili poslední den roku 2003, byla o něco jemnější a lepší, ale na druhou stranu nejsme žádní znalci a myslím si, že i tohle bylo pitelné se sýrem.

Co se týká očkování jsme nakonec změnili názor a v pátek jsme zašli za paní doktorkou, která do mne hned za 1500Kč vpravila dvě vakcíny - jednu proti hepatitidě typu A a tu druhou proti břišnímu tyfu. Navíc jsme dostali recept na přášky proti malárii. Peťa bohužel byla týden předtím na očkování proti tetanu, která měla taky prošvihlé a tak si na svoje injekce musí počkat do příštího týdne.

Abychom se náhodou nenudili začali jsme se do toho všeho ještě stěhovat do nového bytu, protože stavební práce už pomalu skončily a rekonstrukce, která začala v říjnu už téměř končila. Takže spolu se stěhováním přišel neuvěřitelný chaos ve věcech, binec a další věci, které jsou výborné před odjezdem na takovou cestu. Na druhou stranu byt je překrásný a skoro se nám nechce z něj někam jezdit.

Od švagra Honzy a synovce Kuby jsme si půjčili batohy, moje sestra Míša nám ušila krásné taštičky na doklady a ledvinky na cennosti a tak to vypadá, že pomalu budeme moci naši výbavu zkompletovat. Ještě se pokusím sehnat jeden batoh, protože ten od Kuby je sice dobrý, ale mám strach, že by cestu nemusel přežít. Na druhou stranu se životnost turistických batohů v Argentině počítá doslova na hodiny, že jo Lukáč :-).

argentinské sluníčko


Leden 2004 - třetí týden (19. - 25.1.)

Přípravy na odlet finišují, konečně jsme si vyřídili zdravotní pojištění, ale peníze stále nemáme vyměněné, čekáme, že U$ Dollar ještě klesne :-). Já jsem taky celkem s předstihem začal shánět náhradní kontaktní čočky :-), snad je dostanou v pátek. Jinak jsem vytvořil tyto stránky, které bych chtěl pravidelně obnovovat z Argentiny, ale uvidíme nakolik to bude reálně možné.

Ve španělštině jsem se dostal za 3 týdny k lekci 11, takže jsem se nedostal ani na úroveň z roku 1989, ale co, bude to muset stačit.

Dobré duše Vendelín s Evičkou nám půjčili jeden ze svých mnoha batohů a tak to vypadá, že možná ten Kubův nebudeme potřebovat. Koupili jsme i česko-španělskou konverzaci, kterou bude mít Peťka nestále u sebe, coby totální no comprende espaňol. Já si holt budu muset vystačit s 11-ti lekcema.

Byli jsme s Peťkou několikrát na solárku, ať je naše špatně se opalující pleť připravena na šok tropického slunce a do odletu ještě párkrát zajdeme. Ale moje pocity ze solária jsou hodně smíšené..ležíte tam jak v rakvi, odevšad to na vás fouká, no nic moc...už se těším na klasické, staré dobré a hlavně OPRAVDOVÉ sluníčko...

argentinské sluníčko


Leden 2004 - čtvrtý týden - před odletem (26. & 27.1.)

Přípravy k odletu finišuji, v bytě se zvětšuje hromádka s našimi připravenými věcmi k odletu a za 48 hodin budeme sedět v letadle nad Atlantikem. Opět bylo solárko, já se u Šmajdy nechal ostříhat na tropicko-patagonský střih. Ráno jsme nenastartovali auto, ikdyž v něm máme měsíc novou baterku a tak musíme změnit způsob naší dopravy do prahy a asi místo auta zvolíme vlak. Je to sice nepohodlenější, ale jistější a i levnější.

Abychom nasáli atmosféru, tak dneska si dáme na videu film Evita, v sobotu jsme skoukli dokument o výrobě vína v Mendoze (taky jeden z našich cílů) a já v práci přivádím k šílenství své kolegy, protože pořád dokola přehrávám všechny desky od Natalie Oreiro :-)).

zítra !!!! Posledni chvile pred odletem byly neuveritelne nabite - vymena penez, baleni, zarizovani cesty do Prahy, veci v praci. Ale nakonec jsme to vsechno stihli i diky uz u nas tradicnimu celonocimu baleni a v 2:45 stali na tramvajove zastavce, ktera nas mela odvezt spolu s mym tatkou na vlak do Prahy. Ale to je uz vlasnte dalsi den. Prvni den nasi cesty do Jizni Ameriky.

argentinské sluníčko


28. 1. 2004 - PRAHA / ROME (I)

Vse klapalo jak melo. Vlak jel bez zpozdeni, tramvaj taky kupodivu nevynechala a tak jsme se vydali do Prahy ve trech s tim, ze muj tatka jel s nami coby odvozce zimniho obleceni z letiste, nebot jsme si rekli, ze perovky a rukavice v rozpalene Jizni Americe (je tam ted nejteplejsi mesic v roce) nebudeme potrebovat. Jenom skoda, ze v IC vlaku z Ostravy do Prahy nejak zapomneli topit a tak jsme prijeli totalne prokrehli a promrzli. A pokud jsme se v tom shonu zapomneli tesit na teplo a slunicko Jizni Ameriky, tak po tehle ceste jsme se ji nemohli dockat. Cesta na letiste byla v pohode, stejne tak prevleceni a odbaveni.

Nakonec jsme se rozloucili a sedeli v letadle Boening 737 - 500 spolecnosti CSA. Oba dva jsme byli trochu nervozni (ja letel jen jednou v 5-ti letech a Peta vubec), ale samotny start byl jeste horsi nez jsme cekali. Nevim jestli to pilot nejak prehnal, ale pretizeni bylo tak silne, ze se mi zdalo, ze ztracim vedomi. Samotny let byl nadherny, nad mraky. Videli jsme z vysky Alpy, more, Slovinske pobrezi, Apeniny. Potom prislo pristani a mne pri tom malem praskl usni bubinek. Peta mela pri startu i pristani podobne pocity, jen bez tech usi.

Prestavku v Rime (cca 5 hodin) jsme vyuzili k prozkoumani letiste, jeho systemu (dostat se ven z tzv. Security zone nam zabralo 1,5 hodiny, ale byli tam Cesi, kteri to nezvladli vubec, rezignovali a stravili prestavku v kavarne), duty free shopu ((koupili jsme si cokoladu, ze si ji hned dame, ale prodavacka nam ji v tazce zapecetila a napsala nam ji do letenky, ze jsme si na ni nedovolili sahnout :-) ). Nakonec jsme skoncili v kavarne, dali si kavu, mufin a kapucino - bylo tam pomerne dost draho.

U letadla do Buenos Aires byl sileny naval. Vypadalo to, ze se pulka Italie stehuje do Argentiny, ale nakonec Italove (pri totalne chaoticke organizaci) uspesne nalodili (nebo naletili ? - kdyz jde o letadlo a ne o lod) do Boeningu 777 spolecnosti Alitalia. Letadlo bylo fakt uzasne. Rady po deviti lidech (3-3-3) a mohlo se jich tam vejit tak -+500. Moderni letadlo, neustale nas nacpavali, na velkych monitorech bylo neustale videt, kde prave letime, jakou rychlosti, cas trvajici do priletu a vzdalenosti (prekonane i jeste zbyvajici). Navic mel kazdy k dispozici vlastni monitor, ktery mel interaktivni ovladani a mohly se na nem hrat hry (Nintendo, Bowling, strilecky, Milionar - celkem jicha tak bylo asi tak 40), sledovat filmy (kratke, dlouhe, dokumenty, kreslene - ja dal Hleda se Nemo v anglictine, a Peta se divala na Bonda - Diamond are forever, pak tam byly SWAT a nejake stare filmy), poslouchat hudbu, vcetne nejnovejsich hitu a plno dalsich veci. Kazdy dostal svoje sluchatka, polstar a deku.

Samotny let byl nadherny, pres Afriku (ta uz moc nesla videt, ale sem tam nejaka osvetlena osada tam byla). Rano jsme se probudili uz nad Jizni Amerikou. Byla to nadhera, snazil jsem se fotit, ale nevim jestli to vyjde. Videli jsme krasne Rio de Janerio, prelitavali jsme primo nad nim a vypadalo jako nejaka mala vesnicka u more v Recku. Start i pristani bylo naprosto bez problemu - prijemne. Tak mi prijde, ze ten pilot CSA mel nejaky spatny den.

argentinské sluníčko


29. 1. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Obkrouzili jsme vzduchem BA a nakonec jsme pristali na letisti EZEZA, 35 kilometru jizne od BA. Po vystoupeni jsme cekali peklo, ale nebylo to tak strasne. Sice bylo horko, dusno, ale dalo se to vydrzet (na letisti). Hned jeste na letisti jsme se prevlekli do kratasu a sandalku, vzali nase batohy (ja 15 kg, Peta - 11 kg) a sli hledat autobus cislo 86, ktery nas mel podle Lonely Planet dovezt do mesta za pouhych 1,35$ (peso, argentinska mena, kurz je asi 10 Kc za 1$), takze za 13,50 Kc. Ale autobus jsme nenasli, taxikem jsme jet nechteli (za 25$ minimalne, americke dolary se tady oznacuji jako U$D). Koupili jsme si pohledy se znamkama (pohled 1,5$, znamka 4$), zacekovali si zpatecni let. Obcerstvili se v kavare (ja vyzkousel Cerveza de Argentina, argentinske pivo), zasli na internet a dali vedet vsem zpravu, ze jsme dorazili dobre (cena 2,5$ za 30 minut, jak jsme pozdeji zjistili bylo to silene predrazene, v centru stoji 1$ 1 hodina), vymenili si penize (kurz 100U$D - 265$ - taky nic moc, jsou i za 289$. A nakonec jsme nasli zastavku a vyrazili.

Autobus byl klasicky mestsky, rozpaleny, jizdne bylo za 35 km opravdu 13,50 Kc !!! Po ceste do hostelu se jeste Peta v autobuse pokousela konvezovat s nejakou spanelskou babickou - hodne spolu pokecaly :-))). A kdyz jsme bloudili s mapou kolem hostelu, vybehla ven Argentinka a zavedla nas tam, co jsme chteli.

Pokoje jsou klasika, snidane v cene, spolecne sprchy (na double room ne), net zdarma atd. Cena je kolem 20$ na osobu ve spolecnem pokoji (6-8 lidi z celeho sveta, oddelene chlapecke a holcici pokoje) a 60$ za double room. Osprchovali jsme se, prevlekli a vyrazili do viru Parize Jizni Ameriky. Bylo tak asi 15:30 mistniho casu. To zrovna v Ostrave v telocvicne nastupovali k fotbalku a ja tady chodil po obchodech a obdivoval nejruznejsi dresy.

S nasi prohlidkou mesta jsme zacali na nejvetsi (nebo nejsirsi - ted nevim) ulici sveta - Avenida de 9 Julio, ktera byla hned vedle naseho hostelu. Je tam snad 20 jizdnich pruhu a na ulicich vladne neuveritelny chos. Argentinci zasadne nepouzivaji blinkry, naopak velmi radi troubi, delaji myšky na tisic zpusobu a celkove jezdi naprosto nevyspitatelne. Uprostred Av de 9 Julio je obrovsky monument - nejaky obelisk republiky. Hned vedle nej se konala nejaka demonstrace. Vlajky, bubinky, transparenty a elektrizujici rytmus. Demonstrace a demonstrovani proti cemukoliv jsou udajne nejvetsi vasni Argentincu. Vlastne pardon, druhou, az po fotbale.

Pokracovali jsme ke slavnemu Theatro Colon divadlu a sidlu opery, kde hostovali i Caruzo, Pavarotti a Domingo. Na operu musi v Argentine byt, ikdyby na chleba nezbylo. Zbytek vecera jsme se jen tak toulali, abychom nasali atmosferu a vstrebali obrovske kontrasty supermodernich mrakodrapu a zapadlych spinavych ulicek, vymydlenych byznysmenu a zebrajicich matek s detmi, supermodernich aut a sidel bank a proti tomu povozu tlacenych lidmi nebo rodin, ktere se prehrabaji v odpadcich. Kontrasty jsou tady opravdu velke.

Nakoukli jsme i do pristavu, kde jsme nasli ochocene nutrie. A tam jsme potkali skupinku Cechu z naseho letadla (starsi ucitele z Prahy, kteri hodne cestuji). Je to celkem sranda v 10-ti milionovem meste se setkat. Spolecne jsme prosli pristav a potom jsme zamirili do hostelu.

Byli jsme k smrti unaveni, ale presto jsme se stavili v obchode a koupili si tam vyborne cervene vino Malbec 2003 z Mendozy (stalo asi 50 Kc), cihlu syra, pivo, bramburky, olivy a okurky. Po ceste jsme to pivo vypili a na patre, kde kolem chodi ostatni ubytovani, jsme si potom sedli, ze uvidime co dal a usnuli jsme. Probudili nas az za nejakou dobu dve holky, tim jak sly kolem. Tak jsem je hned pozadal o vyvrtku a ta jedna mi ho i hned otevrela. Musel na nas byt dobry pohled. Spali jsme oba dva v kreslech, pred nami plechovka piva. Vypadali jsme asi, ze nas alkohol zmohl. A kdyz se objevily ty dve, tak jsme je hned pozadali o otevreni flasky vina. Museli jsme vypadat jako totalni parmeni :-))).

argentinské sluníčko


30. 1. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Na hromadnou party poradanou u nas v hostelu jsme vcera bohuzel nedorazili, ale muselo to byt velke, protoze kdyz jsem se rano v 6 probudil (podle naseho v 10) a po sprse se stavil na net, tak jeste skupinky pařily. V klidu, zatimco Petka spala, jsem si na netu prez icq pokecal s lidmi doma, dopsal si denik a potom to uz nevydrzel a sel ji vzbudit (v 8:15). Snidane je tady v hostelu zdarma a byla vyborna - poprve jsem si vyzkousel slavne burakove maslo.

Dneska jsme se vypravili ke Casa Rosada na Plaza del Mayo, coz je znamy ruzovy prezidentsky palac. V ulicich je znicuji horko. S Petou pouzivame taktiku pohybu po stinnych stranach ulic, ktera se mi uz kdysi osvedcila na Sicilii. Plaza del Mayo je impozantni - palmy, argentinske vlajky, starobyle budovy a hlavne casa Rosada. Je nadherna. Protoze horko je nesnesitelne, lehneme si do travy pod jednu z palem a kochame se pohledem. Potom jdem sehnat neco k piti, prohlednem si Cathedrala Metropolitana a skoncime zase ve stinu v Parque Colon, kde si lehneme na krasny travnicek a vyzkousime si siestu. Oba dva okamzite usneme a ve spanku nas hlida skupina ctyr policistu, kteri se tam cely den schovavaji pred slunickem. Kdyz jsme se probrali a zjistili, ze venku je porad parak, napadlo nas se podivat na katakomby v Casa Rosada - do chladku.

No a tam k tomu doslo. Po prohlidce muzea s obrazy a serpami vsech argentinskych prezidentu (pouze do roku 1971, potom je to pro Argentine udajne porad jeste moc bolestne) jsme se oba dva rozhodli vyuzit sluzeb tolatet v Casa Rosade. Petre proslo vse bez komplikaci a tak jsem vyrazil ja. Dvere od zachodu, ktere byly spolecne, nesly dovrit a proto jsem se je rozhodl vice pribouchnout, aby mne nahodou nevyrusila nejaka senorita. Bohuzel, jak mel clovek spocene ruce, tak se ty dvere nejak sprajcly a nesly otevrit. Nevedel jsem co delat, uz jsem chtel zacit busit pesti do dveri a volat HELP HELP, ale prislo mi, ze mne nikdo neuslysi. Uz jsem videl ty novinove titulky v Blesku: Cesky turista uvizl na zachodcich ve slavne Casa Rosade!!!. No pocity nic moc. Nastesti se nade mnou kdovi kdo smiloval a dvere najednou udelaly cvak a byl jsem volny. :-)))

Odpoledne jsme se rozhodli podivat do botanicke zahrady na Plaza Italia. Prvni dojmy po vstupu (zdarma) byly trochu rozpacite, zahrada ma nejspis nejlepsi leta za sebou. Ale potom jsme zmenili nazor. Byla strasne rozlehla, kazdy strom i ker byl jiny a z celeho sveta. Nadhera. Kaktusy, bambusy, bananovniky, baobaby, cajove ruze atd. Ale bylo toho moc a vedro porad neunosne. Ikdyz jsme na obloze zahledli mala mracna a zacali se modlit za dest. Stavili jsme se v kavarne na obcersveni a chteli jsme neco maleho zakousnout. S cisnikem byla obtizna domluva, ale na slovo menu se nakonec usmal a donesl nam - slane, prazene buraky :-))).

Vratili jsme se na hostel, osprchovali se a opet vyrazili do mesta, na stejk. Po chvili jsme ale zjistili, ze se nedomluvime a nase spanelsko-ceska konverzace slovo stejk (pro mne nepochopitelne, vzdyt je to klicove slovo v Argentine, hned vedle fotbalu a demonstrace a jo taky vedle manana) neobsahovala, ani slovnik (jeste jednou - nechapu :-))). Zustali jsme v internetove kavarne (2 hodiny - 1$ za osobu a hodinu) a dopsali jsme webovy denik. Potom jsme zapadli do restaurace a dali si pizzu, protoze to jedine jsme poznali. Behem vecera (zacali jsme jist asi v 0:30, coz je i na Argentince celkem pozde) se prihnala silena tropicka bourka se slejvakem a my jsme totalne promokli az na kost.

argentinské sluníčko


31. 1. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Porad prsi. Jdeme na snidani a vyklizime pokoj. Po snidani si ukladame batohy ve sklepe hostelu (zdarma), chvilku ztravime na netu (icq - dudyn, iva) a jdeme do mesta shanet v sobotu po obede smenarnu. Ukazalo se to jako nadlidsky vykon, vsude je zavreno, navic bez prestani huste prsi. Po chvili uz nema cenu se zakryvat, clovek je skrz naskrz promoceny, vcetne bot a sandalu, protoze na ulicich vznikaji jezera. Zkousime i luxusni hotely, ale nakonec nam v jednom poradi. Dalsi pulhodinu bloudime nez misto najdeme, ale Argentinci nam ochotne poradi, ikdyz dost casto nam nerozumi nebo my jim :-))).

Potom nasleduje odyssea cislo 2. - autobusove nadrazi. Chceme jet dneska do Puerto Iguazu, ale je to neresitelny problem. Drahe listky a totalne vyprdano. Podcenili jsme vrchol sezony. Nakonec po namaze sezeneme listky do Foz de Iguazu, ale to je na brazilske strane a my nemame vizum. Nasleduje storno a my zaciname znovu. Menime taktiku a rozhodujeme se pro Mendozu a Santiago de Chile. Ale ani tam neni volno, navic jak zjistujeme v sobotu polovina autobusu nejezdi. V zoufalstvi uvazujeme uz i o jihu, Patagonii, o Bariloche ci o Puerto Madrynu. Nakonec sezeneme listky, ale az na pondeli a do semicama busu, do Puerto Iguazu (80$, ty do Brazilie staly 60$, jinak tak kolem 90$). Nejvetsi sok z autobusoveho nadrazi je to, ze nikde nejsou zadne vyvesky, jizdni rady, ceniky. Vse se resi az dotazem u jednotlivych cestovnich spolecnosti, bez anglictiny, s tuzkou v ruce a papirkem. Totalni chaos.

Jdeme si vyzvednout nase batohy do hostelu, protoze dalsi noc mame zarizenou jinde. Spechame, protoze je zatazeno a vypada to na dest. Do metra se dostavame mirne zmokli, abychom o dve zastavky dal vylezli do totalni prutrze. Protoze stehujeme krome nasich narvanych batohu jeste i rozpitou lahev vina (ano, tu ze ctvrtka), nedojedenou pizzu (ano, tu z patku), otevrene okurky (ze soboty), meloun a rohliky. Proste nadhera. Jsme oblozeni jako vanocni stromecky. Do hostelu prichazime totalne promoceni a zniceni. Ackoliv je teprve 19 hodin, okamzite vycerpanim usiname. Stacime se jen vzit leky proti malarii, vyspchovat se ve studene vode (Peta, pry, ja o tom nevim uz jsem tvrde spal, ale tvrdila mi to:-), sundat si cocky a znicene odpadame. Venku porad leje.

argentinské sluníčko


1. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Rano jsme se probudil v 6 hodin, jako tradicne uz v Argentine. Petka mela pulnoc. Nikdy bych nerekl, ze na to budu trpet, ale zrejme jsem stale nevstrebal 4-hodinovy casovy posun. Rano se probudim v 6 hodin a vecer kolem 19-20 usinam. Dneska jsem ale zase uspesne usnul a tak jsme si dali se stavanim na cas. Snidane v 11:30 a potom hura do La Bocy. Jeste predtim ale prohlidka Plaza Congreso a budovy Kongresu, par fotek a do metra smer La Boca.

Jenomze chybicka se vloudila a v metru jedeme opacnym smerem, chceme prestoupit, ale ouha - neda se. Nestesti se ujme jeden ze zrizencu metra, ktery nam poradi cestu az na stadion. A varuje nas, at si tam davame pozor (teda to jsme z jeho mimiky usoudili). Po vystoupeni z metra na konecne trasy C - Constitucion, jde hned poznat, ze jsme se ocitli mimo hojne turisty navstevovanou oblast. Ale zadne prime nebezpeci nam nehrozi. Argentinci jsou na nas porad prijemni, usmivaji se. Vsimli jsme si, ze zasadne neberou spropitne. Zkouseli jsme to nekolikrat, ale vzdy nam vratili zpet vse do posledniho centavos.

Najdeme si autobus do La Bocy a vyrazime. Jsme v nem jedini cizinci a turiste. Po chvili cesty zahlednu z okynka autobusu La Bomboneru, stadion Bocy Juniors, v soucasnosti nejlepsiho fotbaloveho klubu sveta. Hned vystupujeme a jdeme k nemu. Ctvrt kterou kracime prilis pripomina vyhlaseny ostravsky Bronx z 80. a 90. let. Nastesti dojdem ke stadionu bez problemu. Zaplatime si prohlidku muzea a taky vstup na stadion (tribuny). Je to nadhera. Kazdy fotbalista i z minulosti tady ma sve jmeno, fotku a hvezdicku. Vcetne Claudio Caniggii, Diega Maradony ci Garbriele Batistuty. Je tu spousta videozaznamu, galerie vsech dresu z minulosti az po soucasnost. V jednom ze salu nas zavrou na takove male kruhove hriste a ze vsem stran vam pomoci audia a videa umozni si prozit karieru fotbalisty - od prvnich treninku, pres prvni stridani v zapase, az po prvni nastup na zapas, vitezny gol a intewiev. V obchode hledam neco s Claudiem Caniggiou, ale hral tady jen 60 zapasu a tak prostor dostavaji jini. Predevsim Diego, az tady v Argentine si clovek uvedomi co pro Argentince vsechno znamenal a znamena. Je proste vsude. Nakonec kupuji pohlednici s Diegovym podpisem (cena 7$ me malem skoli, ale jak rika Peta Diego je Diego. Je tady i jeho vino, jeho parfem, videokazety, dresy, tricka, medvidci. Proste to maji zmaknute.

Huste se opet rozprsi a tak chytame projizdejici autobus a premistujeme se do centra. Tam si poprve zajdeme na stejk a je to nadhera. Platek 250gr. liboveho masa, 2cm tlusty a veliky 6krat 12cm. Je k tomu houska a hranolky, ale s Petou volime housku, protoze pri ni chut masa krasne vynikne. Po jidle skocime na hodinku na net, dat domu zpravy ze jsme v poradku (icq - iva, segra, dudyn) a potom se jen prochazime ulici Florida, ktera nas zavede do ctvrti Retiro, kde v jednom z mnoha parku odpocivame.

argentinské sluníčko


2. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Dnes odjizdime do Puerto Iguazu a tak po snidani vyklidime pokoj a presuneme se na terasu, kde hrajeme karty. Petra se ukaze jako prava ceska hospodynka, kdyz vleze dolu pro jedno peso, do takovych spinavych prostoru pod terasou. Vyleze sice s tim jednim pesem ,ale zaroven silene spinava. :-)) V hostelu si koupime neco na piti, ale kdyz zjistime cenu, tak dalsi nakupy provadime v blizkem obchode. Presuneme se na autobusove nadrazi, ale nas autobus nikde. Teprve az se zajdu zeptat do pokladny se dozvime, ze pojede s hodinovym zpozdenim. Argentinci cekaji a jsou v klidu, a my vicemene taky. Hlavne ze vubec pojede, tady uz nejaka ta hodinka sem nebo tam nehraje roli.

Kdyz autobus pristavi a my si nechame za poplatek zrizencem (0,25$) nalozit bagly, obsadime nase mista, nahore ve 2.rade. Mista je tu dost, operadla jsou hodne sklopitelna, klimatizace, svetlo i televize funguje. Za chvili je nam servirovano jidlo a pozdeji i vecere a kava. je toho hodne a jsme najezeni k prasknuti. Co se tyka jidla: Argentinci snidaji malo, tak kolem 8:30-9.00, obed maji jako my ve 12, potom je dlouha siesta (mimo Buenos Aires maji obchody od 13-17 hodin zavreno), v 18 hodin prijde mensi svacinka a poradna vecere jako hlavni denni chod je podavana v 21 -22 hodin vecer. No a potom se sedi, popiji a spat se jde kolem 3.

Pred nami sedi takova spravna ctyrka, jsou to Zide podle jejich zpusobu reci. Nevim jestli mistni, ale spis mi prijde ze jsou z Izraele. Podobni batuzkari jako my, hned se rozvali a dva ze tri usnou. Ten treti se rozhodne, ze si bude tridit fotky a to je teda zazitek. Prvni varku na ktere jsou neidentifikovatelne cmouhy, asi nejake gejziry ci co, smahem odsuzuji se slovy: No fotky teda nic moc. Ovsem chlapec vytahne dalsi album a dalsi fotky a to uz je lepsi, plamenaci, poust Atacama, nadherne zabery. No zrejme slusnej oddil, komentuju to dal jeste krapet povysene.Vytahuje dalsi album a to uz mi pada celist - nadherne zabery kaktusu. Dalsi album - seskok z letadla. Dalsi album - pujcene auto, nekde v horach, krasne zabery. Dalsi album - vystup na Aconcaguu (6900 m). Dalsi album - koupani v mori. Divame se na sebe s Petou nevericne: Ti snad jsou tady roky a byli uplne vsude... Ale potom vitezoslavne pro sebe dodavame: Ale v Patagonii za tucnakama nebyli. Prichazi dalsi album. Odkud je porad taha? Na nem jsou jsou tucnaci, lachtani a kdovico jeste....rezignujeme. :-))))

argentinské sluníčko


3.- 5. 2. 2004 - PUERTO IGUAZU (RA)

Ubytovani jsme sehnali nedaleko autobusaku, za neuveritelnou cenu 10$ za osobu na dvojaku. Coz je vcetne samostatne koupelny. V pokoji je silene horko (bez klimatizace), jen u stropu je vetrak, ale jinak to jde. Ta cena se mi jen trochu nezda a porad si myslim, ze jsem se preslechl, ale posledni den pri placeni zjistim, ze jsem rozumel dobre a my jsme bydleli na jednomz turisticky nejatraktivnejsich mist v Argentine za 90 korun na osobu a noc.

Ackoliv je uz po obede, hned vyrazime na prohlidku vodopadu a je to opravdova nadhera. Clovek foti a foti (1,2,3) a diva se a snazi se to zapamatovat a vryt si do pameti, aby mel z ceho cerpat, az prijdou zase vsedni dny a bude doma. Vetsina turistu vsechno silene proleti a jsou hodne hlucni a tak prichazeji o zivocisnou cast podivane. Nam se podari uvidet a vyfotit tukana, jesterky, leguana, nejakeho medvidka ci opicku, ktere rikaji itaipu (myslim). Je to nadhera. Druhy den rano to jeste zdokonalime, kdyz prijedem hned prvnim autobusem do Parku (vstup je 30$ na osobu a den, druhy den je to za polovic - za jeden den se to stihnout fakt neda) a na jednom miste s dobrym vyhledem na vodopady ale i stromy s ptaky a zviratama, daleko od turistu, v klidu posnidame.

Vecer asi jednu hodinu v silenem horku shanime jedinou fungujici smenarnu ve meste, je pravda 20:30, ale nakonec jsme uspesni a koupime si listky na autobus do Mendozy na ctvrtek. Zmozeni se na pokoji osprchujeme a to nam vlije do zil nove sily, ze vyrazime - na stejk. Objedname si 400 gramovy a to je teda neco. Prinesou nam cihlu, ktera je 4-5 cm vysoka (fakt nekecam), tak 8 cm siroka a 20 cm dlouha. Maso je uzasne, uplne se pod nozem rozjizdi a vytecne chutna, k tomu vino a prikusujeme zase jen housku. Doslova opulentni zranice nebo o pokus o sebevrazdu stejkem :-))). Pete ta porce prijde moc, sice ji statecne zdlabe, ale dalsi den uz mluvi, ze by si dala jen neco "mensiho" a mysli tim 250 gramovy stejk. Te se asi bude tezko zvykat na gramaze masa v nasich restauracich, mne ostatne taky :-((.

Jina vec, ktera mi trochu kazi chut k jidlu (Pete pry ne :-)) jsou zebrajici usmudlana mala decka mistnich indianu, ktera nas neustale prosi o penize nebo se nam snazi neco prodat. Pripadam si jako tlusta nenasytna burzoazni svine, ktera jim tady vyzira jejich zem, zatimco ONI, domaci, maji hlad...Sve svedomi utisuji nejruznejsimi prispevky a uz ani nevim, co vsechno jsme v Argentine sponzorovali a no co vsechno jsme uz prispeli. Stejne je to malo, nic to nikdy neresi, ale mne to aspon trochu pomaha celit jejich pohledum.

argentinské sluníčko


5. 2. 2004 - PUERTO IGUAZU (RA) i castecne BRAZIL

Dneska jsme se vydali do Brazilie, ani ne tak na vodopady nebo na elektrarnu jako se podivat do mesta Foz de Iguazu a udelat si zarez na pazbe navstivenych zemi :-). Sice je potreba do Brazilie vizum, ale uz nasi krajane a predchudci z jejichz poznamek na netu jsme cerpali a taky pruvodce Lonely Planet mluvi o tom, ze na jednodenni vylet neni vizum potreba. Tak proc to nezkusit, ze?Na podruhe se nam podari nastoupit do autobusu (poprve jsme nemeli drobne a ridic nam spanelsky rikal ze neni smenarna - nebo tak neco:-)). Nase cesta vsak skonci brzo, argentinskou celnici jeste prekoname, to by jeste slo. Ale brazilskou uz ne. Senora je neoblomna...a my nejsme sami, koho dal nepusti. Zrejme by meli do LP pripsat: Vstup bez viza je do Brazilie mozny, pouze pokud nema sluzbu senora XY.... Tak si aspon udelame jednu fotku s brazilskou vlajkou a jedeme zpatky. Ale v Brazilii jsme byli!!!! Celnice totiz stoji uz na brazilskem brehu reky Rio Iguazu :-)))

Dneska vecer odjizdime do Mendozy v podhuri And, ktera je odsud vzdalena 2437 km. Cesta bude trvat 36 hodin a dojedeme tam az v soboru kolem 10 hodin. Dalsi plany jeste nevime, jedna z moznosti je pokracovat pres Andy az do Chile (Santiago de Chile je pry prekrasne mesto, pripadne se jet koupat do Valparaisa) a druha moznost je porozhlednout se po Mendoze, mrknout na Aconcaguu a jet dolu na jih do Patagonie (Puerto Madryn nebo Bariloche). No a treti moznost je jet k mori do Uruguaye ci do Mar La Plata. Proste jedna lepsi naz druha, nevime co driv. Taky bude zalezet na tom, jak sezeneme listky. Urcite se ozveme, at uz budeme kdekoliv.

argentinské sluníčko


6. 2. 2004 - CORRIENTES / SANTIAGO DEL ESTERO / TUCUMAN (RA)

Jedeme autobeusem spolecnosti Andesmar a je to opravdu sila. jednak podminky v autobuse samotnem, jednak pohled z okna autobusu na zivot ve stredni Argentine . Neuveritelne zubozene chatrce bez oken a socialniho zarizeni, samozrejme i bez podlah, vsude jenom pisecna puda. Decka pred domky, silene spinava. Videl jsem neco podobneho na jihu Italie, ale tady je to mnohem horsi...silene. Ale Argentinci i tak vypadaji celkem spokojene a kupodivu i zdraveji, nez klasicti Evropane.

argentinské sluníčko


7. 2. 2004 - MENDOZA (RA)

Prave jsme po 36-ti hodinove ceste dorazili do Mendozy v podhuri And. Jeste na autobusaku se za 3 pesos vyspchujeme a prevleceme. Hned v zapeti si kupujeme listky a na nocni bus do Chile k mori - do Vina del Mar. Meli bychom tam dorazit zitra rano v 6 hodin a tak doufam, ze az zasednete k obedu my uz budeme na plazi a koupat se. Pacifiku a vubec koupani se uz nemuzu dockat. Ceka nas prejezd pohori And, coz byla po staleti neprekonatelna prekazka. General San Martin tam tusim pri chilsko-argentinske valce kdysi va latinskoamerickem davnoveku prisel pri jejich prechodu o polovinu sveho vojska, ale i se zbytkem presto slavne zvitezili, protoze obrance ani nenapadlo, ze by to nekdo vubec zkusil a mohl dokazat. Dneska je tam uz ale 60-kilometrovy tunel, takze by to melo byt v poradku. Ikdyz v zimnich mesicich je obcas kvuli pocasi zavreny, Lonely Planet psal o nejakem butazkari, ktery musel v zime cekat v Mendoze 2 tydny na jeho znovuotevreni.

argentinské sluníčko


8. 2. 2004 - VINA DEL MAR (CHILE)

Dneska rano jsme dorazili do Vina del Mar, coz je je mestecke na pobrezi Pacifiku, asi jen 15 minut vzdalene od Valparaisa, kde jsme chteli jet puvodne. Pri jmenu Vina del Mar me napada vzpominka na nase fotbalisty a mistrovstvi sveta ve fotbale, ktere se konale v Chile v roce 1962 a nasi tam tehdy ziskali stribrne medaile. prijeli jsme silene brzo, uz v sest hodin a vsude byl klid, zavreno. My jsme byli bohuzel v cizi zemi bez jejich penez. Takze jsme museli chvili pockat nez se mili Chilane probudi, vymenit penize a teprve potom se jit ubytovat. To se nam podarilo az po obede a protoze jsme byli silene unaveni z cestovani, tak jsme usnuli a az do druheho dne jsme z pokoje nevytahli paty. Ja se v klidu mrknul na fotbal Chelsea - Charlton a Petka se prospala. V tom stavu v jakem jsme dorazili do Vina del Mar by asi nebylo dobre hned letet na prime slunicko. Ale zitra si to vynahradime.

Nadherny byl nocni prejezd And. Jednak samotne Andy, ackoliv ve tme moc nesly videt, vypadaly impozatne. (Je lepsi, ze jsme nevideli jakymi serpentinami nad propastmi nas ten autobusak hnal:-)). Zaroven byl komicky hranicni prechod v horach v prusmyku Libertadores....Divali se na nas jak z Marsu, kdyz jsme vysli v sandalech a kratasech a oni tam meli zimni bundy...ale zas tak zima nebyla...Jo a jeste neco. Jizni kriz. Je uzasny...clovek ho pozna na prvni pohled.

argentinské sluníčko


9. - 10. 2. 2004 - VINA DEL MAR (CHILE)

Stale jsme ve Vina del Mar, jakoby nas tady neco drzelo a my nemohli dal...je tady krasne. Pacifik je tady silene studeny, nevim jestli jsou to nejake proudy z Antarktidy, ale opravdu se divim, ze kdyz se v oceanu koupu, tak ze vedle mne neplavou kry a tucnaci. Voda je SILENE studena. Ale zase to vyvazuji nadherne obrovske vlny ... az je to o hubu se k nim priplest. Na druhou stranu, to je to, proc jsem jel takovou dalku a proc jsem tady. Takze: uz jsem od nich nekolikrat dostal "po hube", a trochu se odrel, ale stalo to za to... Ackoliv je voda ledova, malem z ni nevylezu, naopak Peta je zase porad na brehu, jednak teplota vody a jednak i ty vlny.

Bydlime v hotelu, ktery je kousek od plaze, mame v cene snidani i kabelovku. Je to tu drazsi nez v Buenos Aires a o dost drazsi nez v Puerto Iguazu, ale potrebovali jsme si oddychnout po tech autobusech a tady se krasne lenosi. Recepcniho nam tady dela typek jako ze serialu Reneho kavarna, pokud si pamatujete na takovy britsky serial v TV. Jinak co se tyka Chile, je uplne jinaci nez Argentina. Myslel jsem ze se jen zmeni vlajka a bude to, ale to jsou uplne jini lide. Ne tak pratelstvi a otevreni jako v Argentine. Vice zamklejsi a ostrazitejsi. Ale na druhou stranu jsme tedy potkali par opravdu dobrych lidi, kteri nam ochotne a nezistne pomohli.

Chvilemi mam pocit, ze je tady anglictina tabu. Nemyslim to doslova. V Argentine po Falklandsko - Malvinske valce bych chapal, ze nechteji mluvit anglicky, ale tam pritom zase neni az takovy problem na nekoho s pouzitelnou anglictinou narazit. Ale tady v Chile ano. Tady snad neni jedina osoba v zemi ktera by umela anglicky. No pravda je, ze jsme potkali zatim tri, ale z toho mnozstvi lidi co jsme potkali a s ohledem na to, ze je to turisticka oblast kam prijizdeji tisice "extranjeros", to nechapu.

Zitra odsud odjizdime do Santiago de Chile, udajne prekrasneho mesta v podhuri And. Uz se moc tesim, predevsim az budeme v Argentine, pretoze ty chilske ceny mne matou. Maji tady taky pesa, ale chilska a jsou v uplne jinem pomeru k dolaru nez ty argentinska. Takze v soucasne dobe mam v penezence tyhle meny: dolary, eura, koruny, argentinske pesa a chilske pesa. Celkem zmatek. Ve stredu vecer nasedneme do autobusu smer Mendoza v Argentine, kde budeme ve ctvrtek a uvidime kam dal. Jestli do Uruguaye, zase k mori (tam to tahne vic mne, vyzkouset vlny zase v Atlantiku) anebo pojedeme do Puerto Madrynu ci Bariloche v Patagonii (to je, pro mne prekvapive, Petina volba).

argentinské sluníčko


11. 2. 2004 - SANTIAGO DE CHILE (CHILE)

Dnesni den jsme stravili v Satiago de Chile. Mesto je krasne, moderni, treba metro je na rozdil od buenoaireskeho minimalne o 50let mladsi, a urcite i mladsi a modernejsi nez to prazske. Skoda jen, ze je dneska nejaky opar, protoze mam strach ze okolni hory na fotkach nevyjdou. Vytvareji nadhernou impozantni kulisu k modernim mrakodrapum a cele mesto pusobi oproti Buenos Aires novejsim, upravenejsim a modernejsim dojmem. Ale nemuzu si pomoct i pres ty krasne hory v pozadi se mi vic libi Buenos Aires. Je takove starobylejsi, vic se starobylou patinou a myslim, ze oznaceni Pariz Jizni Ameriky sedi presne. V Parizi jsem sice nikdy nebyl, ale tak nejak si ji predstavuju.

Nejak se nam ale v Chile ztratili batuzkari. V Argentine jich bylo plno, ale jakmile jsme prekrocili Andy najdednou smytec. Mam pocit, ze jsme tady zustali v cele zemi jen sami dva a jinak sami indiani.

Odjezd z hotelu probehl bez problemu. Zaplatili jsme, naposledy se kralovsky nasnidali a nechali si zavolat taxika s odvozem na autobusove nadrazi. Jednak proto, ze vyznat se v mistnim systemu autobusove dopravy je zhola nemozne. Prijde jeste zmatenejsi a nepochopitelnejsi nez ten v Londyne a to uz je co rict. I kdyz mluvit v tomto pripade o nejakem systemu je asi trochu prehnane. Jednak taky proto, ze je to silene daleko jit pesky a taky, ze je krajne nerozumne chodit urcitymi castmi mesta po ranu s batohy na zadech. Prijel nam krasny Mercedes (sice tak dvacet let stary, ale zachovaly), sedadla v kuzi, uvnitr prijemne hrala vazna hudba a byl pomerne levny. 5 minut po prijezdu na autobusak nam jel autobus, takze jsme 2 hodiny po odhlaseni z hotelu byli v Santiagu.

Cesta do Santiaga byla hodne zajimava. V pobrezni oblasti Valparaisa a Vina del Mar bylo na okolnich kopcich strasne moc palem. A nevypadalo to, ze jsou vysazene umele, zcela dominovaly oproti jinym rostlinam a clovek si tady musel pripadat jako v Karibiku. Dal do vnitrozemi prisly nejdriv prekvapive jehlicnate lesy, potom smisene s listnatymi a nakonec takove kroviny prokladane kaktusy - no proste neco pro Petina tatku. Zkouseli jsme fotit z autobusu, ale jsem k vysledku docela skepticky.

Jeste jsme si vzpomnel na jednu vec z Argentiny. Tady to sice nepatri, vaze se to vice k Puerto Iguazu, ale myslim ze to celkove charakterizuje i Jizni Ameriku (nebo spis Argentinu) a vztah Evropanu k ni. Blizko Puerto Iguazu jsou takzvane Missiones, coz jsou pozustatky nekdejsich jezuitskych misii. Vsude to inzeruji jako historicke ruiny, i na fotografiich to tak starodavne vypada, ale kdyz se Evropan (to jako ja :-)) realne zamysli a uvedomi si, ze jsou maximalne 200-300 let stare, tak okamzite ztrati zajem. Tak "starych" veci mame plnou Evropu, ale tady v Argentine proste starsi veci nejsou. Ty kultury, ktere existovaly pred Spanely, byly jejich prichodem zcela vygumovany. Nahore v Bolivii, Peru, Mexiku meli Inky, Azteky, Maye atd. ale jiznejsii indianske kultury po sobe diky Spanelum nezanechaly skoro nic.

argentinské sluníčko


12. 2. 2004 - MENDOZA (RA)

V Santiagu jsme po tezkych peripetiich konecne nasli to SPRAVNE autobusove nadrazi, odkud se jezdi do zahranici. A nastesti i meli listky do Mendozy, takze jsme mohli opustit Chile. Hranicni prechod a prohlidka na nem byl taky zazitek. Nejdrive si Peta zaflirtovala s dvemi chilskymi celniky a potom se zacali rucne prohledavat zavazadla. Nastesti nas uplne vynechali, mohli bychom klidne prevest cokoliv. Ale domacim se prevrtavali v zavazadlech opravdu dukladne, jedne pani tam prohledavali spodnicky, kosilky i spodni pradlo. My s Petou jsme nevericne koukali a Argentinci i Chilane zase meli srandu z nas. Byla tam i jedna jeptiska, tam jsem byl zvedavej co v celnikovi-prohledavaci zvitezi, jestli celnicke povinosti nebo silne katolicke zaklady. Ale zrejme cirkev je v Cile nedotknutelna, nebot jsme jeptisciny spodary (k me uleve) nevideli :-)))

Mendoza si na ziskala uz pri posledni navsteve a tak to i tentokrat byl prijemne straveny den. Oproti Buenos je mnohem klidnejsi, mene hektictejsi a i lide jsou tady mnohem vice manana. A to nam s Petkou vyhovuje :-)). V klidku kavicka na hlavni pesi zone pod stromy, v kavarne na ulici. Taky jsme neodolali a ochutnali proslavenou argentinskou zmrzlinu a muzeme potvrdit, ze je vyborna. Jenom skoda, ze nam nezbylo vice casu na navstevu hor, pripadne se vice podivat k Aconcague. Snad teda nekdy priste. Ale navstevu Mendozy vsem urcite doporucujeme, neni to sice misto, ktere byste museli videt za kazdou cenu, ale ziska si vas a radi se do ni budete vracet, tak jako snad i my.

Jeste jsem si vzpomnel na jeden zazitek, vlastne na dva a v obou hraji hlavni roli deti. Jednak v Mendoze je to az neuveritelne, ale tady je snad kazda druha zenska tehotna. Fakt, takovou koncentraci maminek jsem snad jeste nevidel (a to jsem jednou pri brigade i umyval okna na porodnim oddeleni v Ostrave). Vsude jich je velke mnozstvi, celkove v cele Argentine, ale v Mendoze zvlast. Asi Argentinci resi sve rozcarovani z ekonomicke krize stejne prijemne, jako resili Cesi normalizaci :-))). V Chile asi uz maji deti dost, protoze tam jsme maminek moc nevideli. Ale ty deti co maji, asi maji hodne radi, protoze jejich vychova je vskutku "americka". Nikdy jsme nevideli rodice, ze by na jakekoliv dite zvysili hlas, naopak deti opacnym smerem vcelku casto a bez problemu. O tom, kdo vladne ve vztazich rodic-dite neni sebemensich pochyb, nekolikrat jsme to osobne videli. Ale celkove nejlepsi byla navsteva supermarketu, podobneho nasemu Tescu. Jakmile se clovek dostal do ohraniceneho prostoru obchodu, musel se divat kam slape a co kde lita, protoze mistni deti zrejme pred zakoupenim realne odzkusovaly vse, co bylo k prodeji. Takze v jedne ulicce si kopali s fotbalovym micem, sem tam neco shodili, v jine zase lital frisbee neboli letajici talir, vsechny panenky a auta se tady taky povalovaly vsude. Zazitek. A prodavaci a rodice se blahosklone usmivali, no jo co nadelate, jsou to deti :-)))

argentinské sluníčko


13. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Takze se kruh zase uzavrel a my jsme po 12 dnech zpet v Buenos Aires. Nazev mesta znamena v prekladu neco jako dobre ovzdusi ci povetri, ale to uz davno neni pravda. Navic jeste Argentinci sami jsou hodne naruzivi kuraci, kteri kouri vzdy a vsude, zapaluji si jednu cigaretu od druhe. Jednou jsem sedel vedle jedne takove v netove kavarne a kdyz jsem skoncil po hodine, totalne se mi motala hlava, jak bych vykouril dvacku sam. Dokonce i v autobusech, kde je prisne zakazano kourit, chodi kourit na zachodky, kdyz to nemuzou vydrzet, ackoliv musi vedet, ze nez potahnou potreti, bude smrad po celem autobuse a druhy ridic je pujde vyhodit.

Cesta z Mendozy do Buenos Aires byla priserna. Bohuzel nebyly jine listky nez do tzv. standard class a to jsme nevedeli co to znamena. Prodavac tvrdil, ze jen pribude vice zastavek, ale realita byla uplne jina. Kdyz prijel s hodinovym zpozdenim, tak jsem to jeste bral. Holt Argentina je Argentina a clovek si pomalu zvyka. Ale ze v tom udesnem horku nepujde klimatizace (vyjizdeli jsme v 15 hodin), ze nebude v autobuse nic k jidlu, ze nepujde ani televize a za nama bude celou cestu (i v noci) neustale hlasite rvat decko, tak jsme necekali. Prijeli jsme rano totalne vyrizeni. Navic mel autobus 2 hodiny zpozdeni, tim padem nam ujela lod do Uruguaye. Kdyz jsme chteli taxikem stihnou druhou, rychlejsi a dvakrat tak drazsi, tak jsme presto prijeli pozde a taxikar se mi jeste snazil podstrcit falesne penize. Ale uz jsme ubytovani, v poradku, zitra vyrazime do Uruguaye a dneska vecer na poradny stejk (Petka chce taky zkusit 400 gramovou potvoru).

No a v nedeli nam tady v Argentine konecne zacina fotbalova liga. Zazit atmosferu musi byt uzasne, navic Boca Juniors zacina doma v derby s EstudianTes de La Plata. Ale stejne asi nepujdeme. Na kvuli penezum, ale proto ze zvolime koupani misto fotbalu. A navic doma mame Banik :-))), kde je atmosfera srovnatelna, aspon na podzim byla.

argentinské sluníčko


14. 2. 2004 - COLONIA DEL SACRAMENTO / MONTEVIDEO (URUGUAY)

Tak jsme to prece jenom dokazali !!! Jsme v Uruguay. Ale byla to fuska. Na lod jsme se dostali vlastne az napoctvrte, vcera nam ujela jedna kvuli autobusu, potom nez nas privezl taxik, tak byla i druha v tahu. Dnes jsme si privstali a byli v pristavu pulhodinu pred odjezdem, coz je na nas temer nadlidsky vykon, ale stejne to nestacilo. A vyslo to az na poctvrte. Ikdyz i v tomto pripade to dlouho vypadalo, ze nepojedeme. Argentincum totiz asi na pocitacich spadla sit a tim padem se listky neprodavaly. Rada se nehybala, jenom utikal cas. Ale mistnim to nijak nevadilo. Zatimco my jsme mirne stresovali, majic strach ze pojedem do pr...le a ne do Uruguaye, argentinsti Mananos, byli v pohode. Nakonec se vsechno stihlo, ikdyz lod vyjela tusim s hodinovym zpozdenim, ale kdo by tady baziroval na nejakych minutach, ze? A tu lod, ktera nas rano nevzala, jsme na mori dohnali a predehnali :-)))

Cesta z Colonie del Sacramento do Montevidea byla taky dost dobra. Pristavili nam krasny klimatizovany autobus, ale museli jsme si do nej v tom zmatku koupit listek. To nam taky nikdo predem nerekl a zase to bylo celkem natesno. Jestlize do lodi v Buenos jsme nastupovali predposledni, tak autobus uz cekal pouze na nas. A behem cesty, kdy to ridic palil snad co to motor a podvozek dovolovaly, jsme najednou zastavili u policejnu budky. "Asi pokuta, zrejme jel moc rychle", rikali jsme si. Byl na stanici asi 30 minut a podle toho, ze vysel ven az kdyz na nej dve Chilanky z autobusu vyznamne potukavaly, klepajice si na hodinky, nam prislo, ze o pokutu zrejme neslo. Ridic jeste policistovi vesele zamaval a v nas se utvrdilo presvedceni, ze si proste jen pokecali, nehledic na to, ze na ne ceka autobus plny lidi. Vsak je tam prece doveze, tak jakypak spech, ne?

Montevideo jsme zatim videli jen zbezne, protoze jsme se ubytovali a hned vyrazili na plaz. Plaze jsou tady uzasne. Voda je teploucka, vlny obrovske a vsude plno krasnych palem. Ikdyz jsme dorazili na plaz az kolem 17:30 mistniho casu, okamzite jsem sel do vody a nevylezl z ni snad az do 19.00. Zato na Petu uz bylo zima a tak chudera musela sledovat me vlnove exhibice ze brehu. Potom jsme se sli "malinko" projit a mam pocit, ze jsme si jen tak strihli takovych 10 kilaku po plazi prochazkou. Ted jsme po veceri, totalne utahani, ale spokojeni. Musime se jit poradne vyspat, abychom zitra zase mohli od rana na plaz. Pamatky pockaji...

Jeste jednu vec z Uruguaye chci napsat. Uruguayci jsou totalne zblazneni do piti Yerby mate. Je to tady jak skupinove silenstvi. Kazdy, ale opravdy temer kazdy ma tady svou bombilu, konvicku a termosku a popiji. Na plazi, ve meste, v aute, na lavickach. Myslim, ze tady se pivovary moc nechytaji...

argentinské sluníčko


15. - 16. 2. 2004 - MONTEVIDEO (URUGUAY)

Montevideo si nas ziskalo svoji atmosferou. Na prvni pohled je stejne starobyle jako Buenos Aires, ale trochu omselejsi. Pres den ale trochu vic ponure a bez lidi a zivota. Ale podvecer na nabrezi a predevsim prochazka vecernim nebo spise nocnim centrem vsechno meni. Montevideo je nadherne mesto s uzasnou atmosferou, jako z dob Krystofa Kolumba nebo osidlovani Latinske Ameriky. Krivolake ulicky plne starych domu a k tomu vsude palmy. Staci se jen malinko zasnit a vidite jimi pochodovat Spanely, jak vykladaji naklad ze svych galeon a fregat. A v tamtom dome musi urcite bydlet mistokral a guverner provincie Nove Spanelsko pozdeji Argentiny.

Malokdo asi vi, ze pravy a cely nazev Uruguaye je República Oriente del Uruguay, tedy v prekladu rrepublika lezici na vychod od reky Uruguay. Reka Uruguay tvori hranici mezi Argentinou a statem Uruguay, ackoliv v minulosti to byl jeden statni celek. Uruguay totiz byla velmi dlouho dobu soucasti jedne province stejne jako Argentina, ,Paraguay a Bolivie. A chybelo malo a byl z toho jeden velky superstat. Tato spanelska provincie se jmenovala Argentina, podle obrovskych nalezist stribra, ktera byla v na uzemi dnesni Bolivie, drive Horniho Peru. Paradoxne ten nazev zustal Argentine, ktera sama svymi zasobami stribra spanelske dobyvatele dost zklamala.

V Uruguay bylo nadherne, more vlny, mesto a lide. Bohuzel se mi jedna z tamnich internetovych kavaren stala osudnou a zrejme jsem nejakou chybou bud v ni nebo na serveru www.unas.cz prisel temer o cely denik. Ale co se da delat, nejpodstatnejsi veci mam v hlave a zase je tady postupne doplnim.

argentinské sluníčko


17. 2. 2004 - BUENOS AIRES (RA)

Jsme uspesne z Uruguaye zpatky v Buenos Aires a dneska odletame domu. Cesta lodi a naslednym autobusem z Buenos Aires, pres Colonii Del Sacramento byl pekny porod. A opacnym smerem jakbysmet. Ale zvladli jsme to a snad se podari i nastoupit do letadla. Uz se asi neozveme, az doma. Priletime ve stredu, tusim v 11,40 do Ruzyne. Tati prosim te, pockej na nas tam, jako obvykle.

Posledni noc jsme ztravili v Millhouse hostelu, v centru mesta, blizko Av 9.Mayo. Meli jsme k dispozici krasny nove udelany pokoj s koupelnou a letistem. Samozrejme predem zarezervovany a zaplaceny, protoze tenhle hostel je opravdu vyborny a maji tady porad narvano. Rano snidane a aktualizace stranek, rychle nakoupeni darku, sbalit se a hurrra na letiste. Zjistili jsme, ze autobusem to uz nestihnem a tak bereme taxika (cesta autobusem 120 minut, cesta taxikem 30 minut). Ridic se s nami domlouva na 30$, coz akceptujeme a startujeme. Po ceste frcime kolem treninkoveho strediska Argetinské fotbalové asociace (AFA) a na letisti potkavame skupinku takovych frajirku v dresech Bocy Juniors. Rikam si: "To je ale parta magoru a vsichni jsou blazni do Bocy Juniors." Pak si ale vsimnu Carlose Teveze, v soucasnosti nejvetsi domaci jihoamericke fotbalove hvezdy a je mi jasne, ze to BUDE Boca Juniors osobne :-)).

argentinské sluníčko


18. 2. 2004 - MILANO (IT) / PRAHA

Dorazili jsme úspěšně domů. Let byl trochu komplikovanejší než obvykle (nad rovníkem a Atlantikem jsme se potkali s bouřkou a téměř polovinu celého letu byl vyhlášený pohotovostní stav), ale nakonec to piloti všechno zvládli a my ráno v 7:45 místního času (3:45 argentinského) jsme dosedli na milánské letiště.

Tentokrat jsme meli v Italii na prestup podstatne mene casu a proto jsme zustali na letisti, jen odpocivali a pres sklo letistni haly jsme se pripravovali na zimu, co nas ceka doma. Let pres Alpy do Prahy taky probehl v pohode a vecer kolem 18 hodiny jsme uz byli pekne doma, spokojeni, unaveni, ale stastni :-).

argentinské sluníčko


Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina Argentina   
 
Argentina Argentina Argentina  
 

 
Datum Číslo letu Odkud - kam Odlet Přílet
28.1.2004 7511 Praha - Řím 13:30 15:20
28.1.2004 0680 Řím - Buenos Aires 21:50 07:50
17.2.2004 0683 Buenos Aires - Milán 14:45 07:45
18.2.2004 7514 Milán - Praha 10:10 11:40

La maňana


KANYDZA.COM , icq: 32549574